Již tak týden před plánovaným odjezdem na tábor do Ostrova se strhla debata o tom, kdo se tam jak dostane, koho povezou rodiče autem, či je vezmou jejich kamarádi. Ti zbylí pak dorazili vlakem a autobusem. Sešli jsme se v hojném počtu,jako ostatně každý rok. I letos se nás dostavilo něco přes třicet z různých oddílů plus ještě pár našich starších, kteří už jsou moc staří na to aby byli regulérními členy horotábora. Fousáč měl s sebou asi 5 děcek z Babojed a dorazili dokonce i kluci z Moravy.
Nástup měl být v sobotu 6.8.2005 dopoledne. Proběhlo ubytování, vybalování, někde možná i bitka o postele. Byly nám oznámeny všeobecné pokyny, co se smí a co nesmí, kdo má v kolik večerku a co se bude dít dál. Po obědě jsme vyrazili na Sněžník. Nebyl by to pořádný výlet, kdyby se nám nerozpršelo. A jak už to bylo až na výjimky celý týden, alespoň jednou denně sprchlo. Cestou zpět jsme se rozhodli, že se podíváme na bouldry, které by snad mohli být aspoň trošku lezitelné i když prší. Ti méně šťastní z nás je našli, ti šťastnější si nacpali bříška pořádnou dávkou borůvek. Při návratu na večeři jsme se dozvěděli, že k večeři budou borůvkové knedlíky. Po večeři, či snad ještě před večeří, to už si přesně nepamatuju jsme byli rozděleni do 5 skupin. V každé byl někdo starší, schopný tahat cesty a pár těch menších.
Druhý den ráno jsme vstali do pořádného lijáku. Naštěstí nepršelo dlouho, tak se dalo aspoň něco dělat. Někteří, konkrétně Pája Mrázek, Petr Fanta, Jirka Valenta a Dominika Dupalová odjeli s Vojtou na stěnu do Děčína. My zbylí jsme vyrazili na výlet do Anglického parčíku. Tadeáš se hrozně divil, proč si máme na výlet do parku brát lezecké věci. Zde jsme se pak sešli i s těmi, co byli na stěně, vylezli jsme pár cest a když se dalo znovu do deště, šílenou rychlostí jsme vyrazili směr Ostrov. Na večeři jsme my,kteří vyráželi první dostavili poslední, protože ty ostatní odvozili ti pojízdní na večeři autem.
Další den se pro změnu rozpršelo až po snídani a tak jsme se rozhodli, že všichni pojedeme omrknout stěnu v Ústí. Dopoledne jsme však ještě byli v chatě ČHS na videu ze kterého pak měla být soutěž s otázkami. Odpoledne nás několik naložila Simona do auta a zbytek jel autobusem, který jim ochotně v Ostrově v kempu zjistili. Stěna je pěkná, vysoká a tak jsme si přece jenom zalezli. Pro menší proběhly závody v rychlostním lezení. Nakoupili jsme a mohli jsme se vrátit zpátky. Ani byste netušili, jak se špatně shání tam nahoře pohlednice. S Míšou jsme oběhly prakticky celý Ostrov a nikde neměli ani jedinou pohlednici. Na Turistické byli poněkud egocentričtí, měli totiž jen obrázky chaty ze všech možných úhlů. Nakonec jsme sehnaly poněkud „oldskůlové“ (jistí se na nich snad ještě na konopném provaze) pohlednice, ale aspoň něco. Večer ještě náš tým (vedoucí Simona, Moraváci, Míša, já, Tomáš a prckové) vyrazil ještě jednou do Anglického parčíku. Ostatní skupinky vyrazily do skaláku Ostrov. Večer se konal táborák s již zmíněnou soutěží. Náš geniální tým všechny s přehledem porazil a získal tak propisovačky z nichž psala snad jedna nebo dvě. Mladší odešli do postelí a my starší jsme zůstali u táboráku a zpívali jsme s kytarami na které hrála Olinka, Bob a Marek.
Následujícího dne šli už konečně všichni lézt do Ostrova. Lezli jsme na Tělocvičně a přilehlých věžích, na Lokomotivě s Tendrem a i na Sluneční.
Tohle se opakovalo další dva dni. Přelézali jsme nové a nové cesty, malí kluci z našeho týmu se učili zakládat a tahat cesty (nejdřív s pomocným lanem shora a pak i sami). Až na čtvrtek. Večer měla být bojovka a tak jsme se vrátili dřív aby ji vedoucí s pomocí nás velkých mohli připravit. I když jsem odjistila asi 30 lidí, nejen já,ale i kluci, přežili jsme to ve zdraví až na jednu nebo dvě čelovky. Po skončení jsme si všichni jističi svorně zanadávali, dali si pivo a přesunuli se k táboráku oslavit konec tábora.
V pátek po snídani jsme vyhlásili vítěze soutěže „Horokufrování“, která proběhla ve čtvrtek po večeři takto : vybíhali na vyznačenou trasu malí a potom starší, ti už za svitu čelovek.Trasa vedla mezi skalami a přilehlým lesem.cestou jsem museli splnit několik úkolů.První bylo vylezení cesty na obtížnost s horním jištěním,druhá bylo vylézt 3 – kovou cestou s horním jištěním na Lokomotivu a z ní přejet pomocí „lanovky“ na Tendr a tam slanit dolů.Ještě poslední stanoviště byla “nízká lana“, tzn. přelézat po lanech různěné napnutých ve výšce cca 0,5 m nad zemí mezi stromy a nespadnout.celý závod byl na čas a za nesplněné úkoly se dávaly trestné minuty. Za kategorii mladších byli na stupních vítězů oba Dupalovi, za kategorii starších pak Marek a Honza z Mráčkovky a Dominika. Po snídani jsme vyrazili naposled do skal, krásně se nám rozsvítilo sluníčko a nikomu se pak nechtělo domů. My jsme si ještě vyhlásili vlastní soutěž o to, kdo založí nejvíc smyček a bude zakládat nejlíp. Po té jsme vyklidili chatky, dostali jsme pozdní oběd a pomalu se nám začali sjíždět naše odvozy. Někteří museli odkráčet na autobus do Tisé.
Nesnáším loučení,takže jsme to rychle odbyli a vyrazili směr Praha. Ale už pár minut po odjezdu mi přišlo líto, že ten tábor tak rychle skončil. Byl to perfektně strávený týden s partou milých lidí. Jen je škoda,že někteří zvolili místo tábora lezení kdesi v Německých lesích, že Milane a Dominiku?
Za HOM Alpin IV Hanče
Nástup měl být v sobotu 6.8.2005 dopoledne. Proběhlo ubytování, vybalování, někde možná i bitka o postele. Byly nám oznámeny všeobecné pokyny, co se smí a co nesmí, kdo má v kolik večerku a co se bude dít dál. Po obědě jsme vyrazili na Sněžník. Nebyl by to pořádný výlet, kdyby se nám nerozpršelo. A jak už to bylo až na výjimky celý týden, alespoň jednou denně sprchlo. Cestou zpět jsme se rozhodli, že se podíváme na bouldry, které by snad mohli být aspoň trošku lezitelné i když prší. Ti méně šťastní z nás je našli, ti šťastnější si nacpali bříška pořádnou dávkou borůvek. Při návratu na večeři jsme se dozvěděli, že k večeři budou borůvkové knedlíky. Po večeři, či snad ještě před večeří, to už si přesně nepamatuju jsme byli rozděleni do 5 skupin. V každé byl někdo starší, schopný tahat cesty a pár těch menších.
Druhý den ráno jsme vstali do pořádného lijáku. Naštěstí nepršelo dlouho, tak se dalo aspoň něco dělat. Někteří, konkrétně Pája Mrázek, Petr Fanta, Jirka Valenta a Dominika Dupalová odjeli s Vojtou na stěnu do Děčína. My zbylí jsme vyrazili na výlet do Anglického parčíku. Tadeáš se hrozně divil, proč si máme na výlet do parku brát lezecké věci. Zde jsme se pak sešli i s těmi, co byli na stěně, vylezli jsme pár cest a když se dalo znovu do deště, šílenou rychlostí jsme vyrazili směr Ostrov. Na večeři jsme my,kteří vyráželi první dostavili poslední, protože ty ostatní odvozili ti pojízdní na večeři autem.
Další den se pro změnu rozpršelo až po snídani a tak jsme se rozhodli, že všichni pojedeme omrknout stěnu v Ústí. Dopoledne jsme však ještě byli v chatě ČHS na videu ze kterého pak měla být soutěž s otázkami. Odpoledne nás několik naložila Simona do auta a zbytek jel autobusem, který jim ochotně v Ostrově v kempu zjistili. Stěna je pěkná, vysoká a tak jsme si přece jenom zalezli. Pro menší proběhly závody v rychlostním lezení. Nakoupili jsme a mohli jsme se vrátit zpátky. Ani byste netušili, jak se špatně shání tam nahoře pohlednice. S Míšou jsme oběhly prakticky celý Ostrov a nikde neměli ani jedinou pohlednici. Na Turistické byli poněkud egocentričtí, měli totiž jen obrázky chaty ze všech možných úhlů. Nakonec jsme sehnaly poněkud „oldskůlové“ (jistí se na nich snad ještě na konopném provaze) pohlednice, ale aspoň něco. Večer ještě náš tým (vedoucí Simona, Moraváci, Míša, já, Tomáš a prckové) vyrazil ještě jednou do Anglického parčíku. Ostatní skupinky vyrazily do skaláku Ostrov. Večer se konal táborák s již zmíněnou soutěží. Náš geniální tým všechny s přehledem porazil a získal tak propisovačky z nichž psala snad jedna nebo dvě. Mladší odešli do postelí a my starší jsme zůstali u táboráku a zpívali jsme s kytarami na které hrála Olinka, Bob a Marek.
Následujícího dne šli už konečně všichni lézt do Ostrova. Lezli jsme na Tělocvičně a přilehlých věžích, na Lokomotivě s Tendrem a i na Sluneční.
Tohle se opakovalo další dva dni. Přelézali jsme nové a nové cesty, malí kluci z našeho týmu se učili zakládat a tahat cesty (nejdřív s pomocným lanem shora a pak i sami). Až na čtvrtek. Večer měla být bojovka a tak jsme se vrátili dřív aby ji vedoucí s pomocí nás velkých mohli připravit. I když jsem odjistila asi 30 lidí, nejen já,ale i kluci, přežili jsme to ve zdraví až na jednu nebo dvě čelovky. Po skončení jsme si všichni jističi svorně zanadávali, dali si pivo a přesunuli se k táboráku oslavit konec tábora.
V pátek po snídani jsme vyhlásili vítěze soutěže „Horokufrování“, která proběhla ve čtvrtek po večeři takto : vybíhali na vyznačenou trasu malí a potom starší, ti už za svitu čelovek.Trasa vedla mezi skalami a přilehlým lesem.cestou jsem museli splnit několik úkolů.První bylo vylezení cesty na obtížnost s horním jištěním,druhá bylo vylézt 3 – kovou cestou s horním jištěním na Lokomotivu a z ní přejet pomocí „lanovky“ na Tendr a tam slanit dolů.Ještě poslední stanoviště byla “nízká lana“, tzn. přelézat po lanech různěné napnutých ve výšce cca 0,5 m nad zemí mezi stromy a nespadnout.celý závod byl na čas a za nesplněné úkoly se dávaly trestné minuty. Za kategorii mladších byli na stupních vítězů oba Dupalovi, za kategorii starších pak Marek a Honza z Mráčkovky a Dominika. Po snídani jsme vyrazili naposled do skal, krásně se nám rozsvítilo sluníčko a nikomu se pak nechtělo domů. My jsme si ještě vyhlásili vlastní soutěž o to, kdo založí nejvíc smyček a bude zakládat nejlíp. Po té jsme vyklidili chatky, dostali jsme pozdní oběd a pomalu se nám začali sjíždět naše odvozy. Někteří museli odkráčet na autobus do Tisé.
Nesnáším loučení,takže jsme to rychle odbyli a vyrazili směr Praha. Ale už pár minut po odjezdu mi přišlo líto, že ten tábor tak rychle skončil. Byl to perfektně strávený týden s partou milých lidí. Jen je škoda,že někteří zvolili místo tábora lezení kdesi v Německých lesích, že Milane a Dominiku?
Za HOM Alpin IV Hanče
