Brzo ráno se setkáváme na Masarykově nádraží a vyrážíme dlouhou cestou vlakem do Lovosic, kde byla poslední možnost doplnit zásoby. Pak jsme nasedli na další vlak do Blíževedel, tam už začal náš pochod.

Rozdělili jsme se do týmů a dostali úkoly na zjištění záchytných bodů během cesty. I přes naše zapálení nás porazil tým dospělých v přesile a třetí tým nebyl ani vykolejen svou nevyhnutelnou prohrou, jelikož se moc nezúčastňoval. Cestou potkáváme spoustu trampů, kteří se začínají usídlovat v kempech po cestě. Hlavní vedoucí výpravy, – Honzík se nenechává zastrašit přicházející tmou a vytrvale vede svou skupinu dál.

Přišla tma a my nemáme kde spočinout, kemp, kde jsme měli složit hlavu je plný, a proto se vracíme zkratkou zpátky na Tisícový kámen. Pojedli jsme a pak skupina velmi nadaných hudebníků rozezněla ticho svou všemi velmi oblíbenou hudbou. Ráno nás vzbudil pár dobře vyspaných pejsků, kteří si asi hráli a lítali v tom prachu ve kterém jsme spali.

Vyrazili jsme na cestu a těšili se na oběd v ted’ už neznámé vesnici, ale bylo tam velmi chutné jídlo. Někteří chtěli ještě posedět a stihnout dřívější vlak, proto se oddělili od zbytku skupiny, která vyrážela svou cestou dál do Úštěku. Přišli jsme trošku později na dřívější vlak a hodně brzo na vlak pozdější, proto jsme si prošli město a poté se usadili v nádražce. Vlak přijel, nacpali jsme se do něj, přestoupili opět v Lovosicích do vlaku s kupé, kde naši nadaní hudebníci obohacovali naši skupinu i zbytek vlaku.

Všichni jsme si nejen jízdu vlakem moc užili a nechtěli jsme domů natož do práce/školy. Doufám, že už se všichni těší na další znovushledání, tak jako já.

Hore Zdar Áďa